Malá sonda do hlubin přízí

Čím déle pletu a háčkuju, přestává pro mě být jedinou důležitou informací, jakou má příze barvu a sílu. Zajímá mě, z čeho se skládá, jak se vyrábí a na co se hodí. Tak čtu a čtu, dočetla jsem se zajímavé věci a přišlo mi škoda se o ně nepodělit. V následujícím článku jsem se snažila dát dohromady základní informace o materiálech. Nejsem žádný odborník, takže tam určitě budou nepřesnosti, ale doufám, že užitečnost převáží;-)

Příze se dělí na přírodní a umělé, běžně se vyrábí i směsové příze z obou skupin. Když vejdete do obyčejné galanterie, pravděpodobně tam najdete nejvíc klubíček z akrylu a bavlny. Nedá se jednoduše říct, že přírodní příze jsou lepší a kvalitnější než umělé. Záleží vždy na konkrétním materiálu a jeho způsobu zpracování. Taky musíme vzít v úvahu, že po planetě neběhá tolik ovcí a nesklízí se tolik bavlny, aby se do ní mohli obléknout všichni.

Nejdřív se podíváme na přírodní materiály. Už jen kvůli tomu, že v těch umělých poly- vláknech mám pořád trochu maglajs;-)

Ovčí vlna
Jako první většinu lidí napadne ovčí vlna. Ta je různé kvality, záleží na plemenu ovcí, kde se chovají, části těla, odkud vlna pochází, a v neposlední řadě také na způsobu jejího zpracování. Ne každá vlněná příze je dobrá a kvalitní, jen protože je přírodního původu. Některé hrozně koušou a svetry z nich jsou za trest. Jiné koušou jen tak lehce, snesitelně, a některé ani omylem. Ale celkově je vlna unikátní materiál se spoustou užitečných vlastností a výborným poměrem ceny a kvality. Především udržuje tělesné mikroklima. To znamená, že v zimě hřeje a v létě chladí. Dobře odvádí vlhkost a tedy i pot. Vlákno má zároveň vysokou schopnost vlhkost pohlcovat. Uvádí se, že až do třetiny své váhy, a to je dost. Povrch vlny pak zůstává suchý a ani zmoklý vlněný svetr nestudí, ale hřeje. Vlněný úplet je také dobře prodyšný, má přirozené antibakteriální vlastnosti a jen málo pohlcuje pachy. Vlněné oblečení proto nemusíte často prát, stačí větrat.

Naproti tomu je mokrá vlna náchylná k poškození, při praní se s ní musí zacházet opatrně. Ne všechny vlněné věci můžete dát do pračky (jen ty, které to mají vyloženě uvedené na etiketě příp. adjustační pásce, většinou se superwash úpravou). K praní používáme speciální prostředek na vlnu (např. s přídavkem lanolinu) a věci otočíme naruby. Teplota vody nesmí být vyšší než 40 st., jinak se vlna sráží. Při praní v ruce vlněné svetry nijak nedřeme ani nedrhneme, jen je lehce pomačkáme. Z vody je vyndáme celé najednou, nevytahujeme je za okraj. Vodu necháme trochu okapat, pomůžeme tomu pomačkáním a svetr pak volně rozložíme na ručník. Do ručníku ho můžeme zarolovat a chvíli nechat, aby se odsála další voda. Pak svetr přemístíme na suchý ručník, sušíme na sušáku naplocho, jen vytvarujeme, nijak nenatahujeme do šířky ani délky. V žádném případě nesušte na topení nebo na slunci, pověšené na šňůře nebo na ramínku. To by pak všechna práce s pletením šla do háje.
Při praní v pračce dejte svetr do síťky nebo povlaku na polštář, nastavte program na vlnu a teplotu max. 40 st. Já osobně se ještě nikdy neodvážila dát víc než 30. A nastavte nižší otáčky k odstřeďování. Pro sušení platí výše uvedené.
Žehlení na nízké teploty se obecně doporučuje u tenkých pletenin s hladkým povrchem. Oděv se tak dobře tvaruje a zahladí se počínající žmolky. Jestli je nebo není dobré konkrétní materiál žehlit, se opět dočtete na štítku nebo adjustační pásce.

Speciální pojmy:

• superwash úprava - vlněné vlákno má na svém povrchu šupinky, které se při zvýšené vlhkosti (praní) otevírají a při mechanickém namáhání se do sebe šupinky sousedních vláken zaklesávají, čím dochází k plstnatění. Někdy je tato vlastnost vyloženě žádaná, jindy naopak. Při superwash úpravě je povrch vlákna potažen jemným syntetickým filmem a takto upravené produkty je potom možné i prát v pračce.
• jehněčí vlna (lambswool) - vlna z prvního stříhání, cca v 6 měsících ovce, je jemnější
• merino vlna - jemná vlna ze speciálního plemene ovcí, je velmi měkká a nekouše. Podle síly vláken se rozděluje na nejjemnější merino super fine, následuje merino extra fine, vlákna silnější se pak označují už jen jako merino.

Alpaka
Alpaka pochází ze srsti domestikovaných lam. Mezi největší producenty patří Peru. Tu nejlepší (a taky nejdražší) vlnu na světě má pravděpodobně lama vikuňa, která žije divoce. Většinová produkce pak pochází z lamy suri. Proti ovčí vlně je ta z lamy jemnější, pevnější a odolnější, tolik neplstnatí a není potažená lanolinem, což má význam hlavně pro lidi s alergií na lanolin. I alpaka může lehce škrábat, proto je lepší, když si ji citlivější lidé vyzkouší osobně. Také alpaka se dále rozděluje podle síly vláken, nejjemnější je baby alpaka a po ní alpaka extra fine.

Mohér
Mohér je vlna, které pochází z angorské kozy. Vlákno mohéru má oproti ovčí vlně na povrchu tenčí šupinky, proto je hladší, lesklé, neškrábe a neplstnatí. Nejkvalitnější mohér (kid mohér) pochází z prvních dvou stříhání kůzlat, tj. do jednoho roku věku.

Angora
Angora se získává ze srsti angorských králíků. Jsou to zvířata náročná na chov. Jejich srst se může buď stříhat nebo vyčesávat, ta vyčesaná je kvalitnější a také o dost dražší. Angora je proti ovčí vlně lehčí a hřejivější, ale je málo odolná a pevná, proto se na příze používá jen ve směsích s jinými vlákny. V pletenině pak způsobuje charakteristický "chlupatý" efekt nazývaný angorská svatozář.
Při praní výrobků s angorou se doporučuje používat aviváž, protože se snadno elektrostaticky nabíjí.

Kašmír
Kašmírová vlna pochází z několika plemen kozy domácí, původně chované v Himalájích v oblasti Kašmíru. Tyto kozy jsou odolná a nenáročná zvířata, nyní se chovají i v dalších částech světa, ale vlna z nich zpravidla nedosahuje takové kvality jako z koz chovaných v jejich domovině. Nejlepší kašmír se získává vyčesáváním spodní části srsti, tzv. podsady, jedenkrát ročně na jaře. Z jedné kozy se tak získá cca 300 g, proti tomu z jedné merino ovce 8-10 kg, takže je jasné, proč je kašmír tak drahý.
Kašmírová vlákna jsou lehčí a jemnější než ovčí vlna, mají lepší termoizolační vlastnosti. Často se používají do směsí s hedvábím a ovčí vlnou, protože se dobře doplňují a sníží se tak výsledná cena příze.

Hedvábí
Bourec morušový, jehož housenky produkují hedvábí, je domestikovaný, vyšlechtěný motýl, který se chová na speciálních farmách. Kukla housenky se při zpracování rozmotává a vlákno se tak získává vcelku. Začátek vlákna ze svrchní části kukly je nepravidelný a hrubší, říká se mu buret. Vlákno ze střední části kukly je hladké a lesklé, v pletacích přízích se označuje jako mulberry silk.
Kromě bource morušového lze zpracovávat i kukly příbuzných, volně žijících druhů. Vlákna z nich získaná jsou krátká, ne vcelku, a dále se spřádají. Jsou hrubší a pevnější, ale také odolnější.
Hedvábné vlákno je nejtenčí přírodní vlákno vůbec. Přitom je mimořádně pevné, lehounké a má výborné termoregulační vlastnosti. Údržba čistého hedvábí je náročnější záležitost. V pletacích přízích se často používá ve směsích s vlnou, kašmírem, angorou nebo mohérem. Propůjčuje jim svou pevnost a specifický lesk


Uf:-) Koukám, že článek už je poměrně dlouhý, takže pokračování příště. Ještě nás čekají přírodní příze rostlinného původu a pak ty syntetické.

Pokračování najdete tady .